Učme děti rozumět

S uznávaným odborníkem na personalistiku a výběr zaměstnanců a zakladatelem mezinárodně úspěšné společnosti Performia Švédem Mårtenem Runowem jsme se setkali u příležitosti konference o vzdělávání mladých lidí v Praze.

Tentokrát jste přijel do Česka, abyste přednášel ne o výběru zaměstnanců a budování úspěšných týmů, ale o tom, jak z dětí udělat úspěšné dospělé. Jak tedy na to?

Těch zásad je několik a platí jak pro děti, tak pro dospělé. Například to, že k lidem nesmíte být přehnaně kritičtí, naopak musíte dobře umět vyzdvihnout a ocenit to, co je na nich dobré. Když to bude míněno upřímně, hned tím daného člověka získáte na svou stranu. Lidi kolem sebe nezměníte tím, že je budete neustále opravovat a vypichovat jejich slabé stránky nebo to, co vám na nich vadí, ale tak, že oceníte jejich schopnosti, silné stránky a jejich zájem.

Pak je důležité učit děti rozumět. Problém ve školách i u rodičů je to, že jejich cílem často není, aby děti látce porozuměly, ale aby udělaly zkoušku, napsaly dobře test, prospěly na konci roku. A to je špatně. Můžete mít jedniček, kolik chcete, ale když o látku máte nulový zájem, je jisté, že všechno z ní stejně brzy zapomenete. Porozumění a zájem spolu totiž úzce souvisí – když něčemu nerozumím, ztrácím o to rychle zájem. Určitě to znáte: sedíte na hodině, učitel vykládá o něčem, co vůbec nechápete, a po dvaceti minutách se vám chce spát nebo ztrácíte koncentraci.

Co když je ale látka moc těžká?

Zájem a snaha něco pochopit mají samozřejmě své limity, typicky to jsou neznámá slova, nové termíny a symboly. Proto bych dnešním studentům doporučil: když vás něco zajímá, mějte po ruce nějaký slovník nebo Google, cokoliv, kde si můžete najít definice dosud neznámých pojmů, na které narazíte. Ze začátku to bude trochu pracné, zabere to víc času, ale postupně už ty termíny budete znát, navíc se budou v učebnicích opakovat, a tím to pro vás bude čím dál snazší a vaše porozumění poroste exponenciálně. Navíc tím získáte porozumění celým konceptům a budete schopni si snáze představit i složitější definice. Číst si učebnici chemie samozřejmě nikdy nebude tak zajímavé jako si číst dobrý román. Ale čím víc budete chápat, o čem se tam mluví, tím zajímavější pro vás studium bude.

Potřebujeme víc praxe

Co je podle vás největší chybou současného vzdělávání?

Přílišná teoretičnost, nedostatečná názornost a příliš velký důraz na „šprtání“ místo porozumění. I to je jeden z hlavních důvodů, proč si firmy budují vlastní vzdělávací a školicí střediska. Potřebujeme daleko více praktického uplatnění probírané látky už ve školách, protože právě praxí – vlastně fyzickou činností – se rapidně zlepšuje porozumění.

Je to samozřejmě tím náročnější, čím abstraktnější daný předmět je. Tam pak maximálně pomůžou fyzické pomůcky jako například modely propojení molekul v chemii. A při studiu složité, abstraktní látky zrovna tak pomáhá, když mezitím budete pravidelně chodit, protahovat se, cvičit. Je totiž potřeba mít rovnováhu mezi abstraktním konceptem a jeho vnějším popisem, tak aby se i ve vašem těle vybalancovalo to vnitřní s tím vnějším. Praktická demonstrace je nesmírně důležitá i u neznámých pojmů.

A jak je to s tím šprtáním versus porozuměním?

Porozumění přímo souvisí s pamětí. Když něčemu rozumíte, nemusíte si to pamatovat. Takže když látku ve škole pochopíte, už nikdy se ji nebudete muset drtit nazpaměť. Memorování a držení věcí v paměti vyžaduje nesmírně energie, a je proto náročné jak pro mozek, tak i fyzicky.

Nicméně problém škol je, že to, jak se dnes předměty vyučují, výrazně zvýhodňuje studenty s dobrou pamětí. Ale pozor, dobrá paměť automaticky neznamená vysokou inteligenci. Nejlepší učitelé jsou ti, kteří nezkoušejí vaši paměť, ale vaše porozumění, to, co musíte názorně demonstrovat. Proto když někoho něco učíme, nestačí si to jen přečíst, nastudovat a představit si, jak to funguje. Chceme, aby si to rovnou vyzkoušel, viděl to na vlastní oči, osahal si to, a lépe to tak pochopil.

Můžete to aplikovat na profesní život?

Jistě, právě díky zájmu o své okolí se toho člověk nejvíce naučí, a tím získává názory, úsudek a schopnost hodnotit a diskutovat. Takže když budete mít ve firmě lidi, kteří se zajímají o své okolí, budou se vaši zaměstnanci v práci cítit lépe, a to pak poznají i vaši zákazníci. Zvídavost, otevřenost a ochota neustále se učit novým věcem jsou pro úspěch v profesním životě klíčové vlastnosti.

Všimněte si, že lidé, kteří už ve svém oboru něco dokázali, dobře ho znají a odvádějí kvalitní práci, mají často největší chuť se zlepšovat. Takoví lidé hledají způsoby, jak zlepšit i drobné detaily toho, co dělají. Klíčem k tomu je opět zájem. Na druhé straně jsou pak lidé, kteří třeba zájem tolik nemají, a tím pádem mohou mít pocit, že všemu rozumí a žádné nové věci se učit nepotřebují.

Zkrátka: čím víc víte, tím víc si uvědomujete, co všechno nevíte. Naopak když nevíte, že nevíte, ani nemůžete vědět víc. Proto chytří lidé bývají často velmi skromní a nejsou arogantní. Chápou, kolika věcem ještě nerozumějí. Tento přístup využíváme i v naší personální praxi v Performii. Radíme našim klientům, jak najít lidi, kteří mají zájem o své okolí, jsou zvídaví a chtějí se učit novým věcem.

Chytří lidé bývají často velmi skromní a nejsou arogantní. Chápou, kolika věcem ještě nerozumějí.

Stroj nemá zájem

Pracujete na knize na téma člověk versus stroj. Co hlavní má člověk navíc oproti stroji?

Člověka od stroje odlišuje jedna zásadní a prostá věc – umí projevit zájem, stroj nikoli. Možná budeme schopni vyvinout nesmírně pokročilé stroje, které dokážou napodobit lidskou činnost, ale vždycky zůstane jen u imitace bez opravdového zájmu. Všechny ty počítače, smartphony a další přístroje jsou totiž úžasně zajímavé, ale nejsou živé.

Takže nemáte strach, že by stroje člověka mohly nahradit?

Nemám vůbec strach. Ani trochu. Stroje nikdy nebudou schopny opravdového zájmu. Vezměte si sektor služeb. Ve většině zemí vyspělého světa tvoří služby převážnou část HDP, který se tam vyprodukuje. A jak můžete někomu dodat kvalitní službu, když se o něj nezajímáte? Je celá řada pozic, kde jsou lidé nenahraditelní. Od již zaváděných řešení typu chatbotů až po roboty, které třeba jednoho dne budou moct hlídat vaše děti. O. k., jde to, ale je to opravdu kvalitnější a příjemnější služba? Jsem přesvědčen, že nikoli. Pro všechny tyto účely, jako je zákaznický servis, hlídání dětí, konverzace, cokoli dalšího, je robot vždy jen náhražka, substituce lidského prvku. Když nemůžeme mít skutečného člověka, pojďme ho napodobit. Ale vždy zůstane jen u té nápodoby.

Možná, že do nějaké míry budeme využívat více strojů v průmyslové nebo zemědělské výrobě, ale ve službách nikdy.

Říká se, že většina pozic, na nichž budou jednou pracovat naše děti, ještě ani neexistuje. Jak je tedy připravit na pracovní trh budoucnosti?

Nijak bych to nedramatizoval. Zásadní otázka je pořád stejná: budeme za dvacet let potřebovat jazyky a matematiku? Určitě ano. Proto bychom měli děti vést k tomu, aby se snažily porozumět slovům (v jazyce) a symbolům (v matematice). Jazyky a matematika jsou totiž základní stavební kameny porozumění světu. A z pohledu školy tvoří základ pro všechny ostatní předměty, které jsou do velké míry kombinací těchto dvou.

Z hlediska uplatnění v praxi tvoří jazyky a matematika základ v zásadě pro všechna povolání, včetně těch, která ještě ani neexistují. Školy a vzdělávání celkově by měly být jakýmsi základem do života. Proto lidem vždycky říkám: nemějte obavu z technologického vývoje a z toho, co přijde. Když budete rozumět tomu, co děláte, a tomu, co jste se učili ve škole, nebudete mít problém pochopit nové technologie a vždycky se uplatníte.

Text: Daniel Libertin

Foto: archiv Performie