Kde vzít podnikatelský nápad?
.
Více…„Úspěch je především odrazem usilovné a neustálé práce. Abyste tempo dlouhodobě udrželi, musí vás to, co děláte, bavit,“ řekl mi Jan Houdek, jednatel a spolumajitel společnosti INCO engineering. Ví, o čem mluví. Se svými dvěma společníky vloni oslavili dvacet let existence firmy a za tu dobu ji posunuli na světovou špičku mezi výrobci a dodavateli těžních strojů a zařízení pro vertikální dopravu v hlubinných dolech. Povídali jsme si jedno horké srpnové odpoledne.
Máte-li na mysli skutečně dětská léta, tak patrně vším tím, co ostatní malí chlapci mé generace: kosmonautem, popelářem, kovbojem, strojvůdcem a podobně. Stroje a technika mne začaly bavit, až když jsem dospíval.
Základní škola k tomu, myslím, výrazněji nepřispěla a vzhledem k tomu, že pocházím z lékařské rodiny, nebylo to ani rodinným prostředím. Prostě mě začalo zajímat, jak stroje fungují a jak jsou sestrojeny, a postupem času jsem čím dál tím víc cítil, že bych se touto oblastí chtěl v životě zabývat. A musím říct, že jsem za celá léta nikdy o své tehdejší volbě vážněji nezapochyboval.
Na studentská léta vzpomínám rád, jako ostatně asi většina lidí. Nejenom z důvodu vzpomínek na mladá léta. Ačkoliv jsem absolvoval vysokoškolská studia ještě za komunistického režimu, promoval jsem v roce 1985, mohu říct, že tehdejší atmosféra na ČVUT byla příjemná, uvolněná a naprosto apolitická. Fakulta dávala tehdy svým studentům při studiu poměrně velkou volnost, ale vyžadovala pak u zkoušek nekompromisně znalosti. Pro dokreslení mohu uvést, že nás do prvního ročníku nastupovalo na Fakultu strojního inženýrství přes 1100 a po pěti letech promovalo něco přes 300. Bylo to částečně způsobeno tím, že na techniku se bylo možné poměrně snadno dostat, a tak do prvního ročníku nastoupila řada lidí, kteří to se studiem moc vážně nemysleli a postupně sami odešli. Ale hlavním důvodem bylo, že studium bylo náročné a postoj školy důsledný. V prvních čtyřech semestrech na zkouškách z obtížných teoretických předmětů vypadly přes dvě třetiny studentů. Každý, kdo neudělal zkoušku na třetí pokus ani v povoleném děkanském termínu, musel prostě okamžitě ukončit studium. Myslím, že dnešní technické fakulty by tento „přepych“ nadbytku studentů, který by jim umožňoval uplatňovat nekompromisní nároky na znalosti, velmi potřebovaly.
Byla to náhoda, ale z mého dnešního pohledu velmi šťastná.
Nastoupil jsem po promoci do podniku ČKD Slaný, přesněji do jeho konstrukčního oddělení, které bylo detašováno v Praze v Hybernské ulici. Tam jsem poznal mezi staršími kolegy oba své společníky ve firmě INCO engineering, a to Antonína Jaroše a Hynka Milera. Ten se stal mým přímým nadřízeným a jako šéf konstrukce těžních strojů mně předal mnoho ze svých bohatých zkušeností. Takže vidíte, že jsme spolu s oběma pány ušli opravdu dlouhý kus cesty, z toho posledních dvacet let ve společně založené firmě.
Technický vývoj našich strojů považuji za velmi důležitý faktor úspěchu.
Snažím se o to, i když času opravdu moc nezbývá. Mám to jednak rád a jednak považuji technický vývoj našich strojů za velmi důležitý faktor úspěchu. Proto se průběžně pokouším iniciovat, řídit a vytvářet podmínky pro vyzkoušení nových nápadů i v jiných oblastech techniky našich strojů a zařízení, než je má specializace. Hovořím zde o konstrukčních a výpočetních postupech mechanických částí, modernizaci v elektrických pohonech i o vývoji v systémech řízení.
Jak už jsem zmínil, je třeba mít rád to, co děláte. Udržovat si touhu po trvalém zdokonalování výrobků i služeb. Odhodlání posouvat své cíle. To vše je velmi důležité, protože úspěch je kromě invence především nepřetržitá cílevědomá a intenzivní práce. A tu nevydržíte dělat dlouhé roky, aniž by vás bavila a přinášela vám potěšení.
Abych byl konkrétnější, v zásadě je nutné garantovat klientovi vysokou kvalitu a technickou úroveň. Nabídka ale musí být optimální a vyvážená i v dalších oblastech, jako je cena, platební podmínky, dodací lhůty, délka garance, financování a další. Všude tam je třeba nabídnout něco víc než ostatní a současně zákazníka přesvědčit, že s ním chceme navázat a udržovat dlouhodobý vztah, který neskončí předáním a zaplacením, ale že chceme pečlivě sledovat jeho spokojenost s naším výrobkem, naslouchat jeho připomínkám, nabízet upgrade naší technologie, případně ji průběžně modernizovat. To je přístup, který obvykle klient ocení.
Snažíme se o to v podstatě všemi možnými způsoby, od inzerátů až po spolupráci s vysokými školami. Přijímáme jak nové absolventy, tak i lidi přicházející z jiných firem. Samozřejmě máme rádi, když jsou to pracovníci se zkušenostmi z příbuzných oborů strojírenství, ale v případě potřeby zajišťujeme i jejich přeškolení pro náš obor. Snažíme se vytvořit vyvážený tým, ve kterém jsou zastoupeni jak lidé s praxí a mnohaletými zkušenostmi, tak mladí lidé, kteří postupně získávají znalosti a odborné zkušenosti v naší firmě.
Především nejsme spokojeni s množstvím absolventů klasických technických oborů. Pro současnost a hlavně budoucnost českého průmyslu je důležité, aby se více mladých lidí věnovalo studiu tradičních technických oborů, které náš průmysl potřebuje, a nikoliv celé řady módních a nových oborů, které jsou zajisté mnohem snazší, ale jejich vědecká podstata často sporná a nepotřebuje je prakticky nikdo. Pokud jde o úroveň absolventů technických oborů, ani ta logicky nevzrůstá za situace, kdy nemají technické fakulty z čeho vybírat a tříbit.
Nabízíme jim v prvé řadě stabilní zaměstnání a profesionální kariéru s možností trvalého růstu, což je myslím v dnešní době velká devíza. Naši zaměstnanci mají přístup k nejrůznějším formám zvyšování kvalifikace. Mám na mysli interní odborná školení ve firmě, různé externí kurzy a také výuku jazyků, kterou společnost platí a je poskytována v prostorách firmy. Současně se snažíme o atraktivní mzdovou politiku s důrazem na individuální a motivační složku formou kvartálních prémií a individuálních odměn.
Jak jsem již v předchozích odpovědích zmínil, nejsme spokojeni ani s množstvím absolventů technických univerzit, ani s jejich úrovní. Projekt TECH EDU jsme se rozhodli podpořit právě z toho důvodu. Každá iniciativa, která alespoň dílčím způsobem pomáhá napravit tento nedobrý stav, je pozitivní a podporu zasluhuje. A navíc se nám váš časopis líbí.
.
Více…Průměrná finanční zátěž spojená s Covid-19 vyšla každou českou domácnost na 17 tisíc Kč za rok. Oproti loňsku se tato ztráta zvýšila v průměru o 4 tisíce Kč, loni činila 13 tisíc Kč. Vyplývá to z průzkumu, který pro vzdělávací projekt Den finanční gramotnosti provedla agentura MindBridge Consulting.
Více…V rámci probíhajícího předsednictví ČR ve Visegradské skupině Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s agenturou CzechInvest a Zastupitelským úřadem ČR v Tel Avivu připravilo unikátní program na podporu inovací a start-upů ze zemí V4. Zájemci o účast mohou posílat přihlášky do 14. února 2020 a již v květnu získat nové kontakty a zkušenosti přímo v Izraeli.
Více…Duální vzdělávání v České republice dostává další impuls. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga s vicepremiérem a ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem připravují změny v odborném vzdělávání. V nejbližší době má v gesci MŠMT vzniknout Rada pro odborné vzdělávání. Bude mít za cíl pokračovat v rozšiřování a prohlubování prvků duálního vzdělání a koordinaci těchto činností v regionech. Plánuje se také Dohoda o spolupráci, v přípravě je i legislativní ukotvení.
Více…