Proč má úspěšná firma vysokou fluktuaci? S prezidentem Milošem Zemanem o absolventech škol a českém školství

U nás nemáme moc rádi oficiální státní návštěvy. Je za nimi spousta práce a příprav, a přitom jde většinou jen o zdvořilostní setkání, která dotyční využijí ve svůj politický prospěch. Nic jiného jsme od ohlášené návštěvy prezidenta republiky nečekali. O to víc nás však Miloš Zeman překvapil. Zaskočil nás konkrétními otázkami, za nimiž byla znát důkladná příprava. A hlavně opravdový zájem o rodinnou českou firmu. Tím si získal upřímný respekt naší rodiny a také spousty kolegů „likosáků“.

Prezident přijel připravený

Jednou z prvních otázek pana prezidenta bylo, jak to, že se tak úspěšná firma jako LIKO-S potýká s vysokou fluktuací zaměstnanců. A kolem tohoto tématu se točila debata, kterou s ním vedla naše rodina jako majitelé firmy i členové představenstva za zavřenými dveřmi. Ukázalo se, že Miloš Zeman čerpal z údajů o fluktuaci nováčků v naší firmě v prvním roce zaměstnání, kde je tato míra přes 30 procent. Přitom po třetím roce zaměstnání klesá pod 3 procenta. Kde je zakopaný pes?

Důvodem velké fluktuace v prvním roce zaměstnání je nepřipravenost absolventů na požadavky dnešního byznysu. A tím jsme přešli k otázce vzdělávání v naší zemi.

Chybovat je lidské, ale chyby jsou drahé

Je těžké učit dospělého člověka, kterému je třeba už pětadvacet, jak se má postavit k práci. V té době už má třeba dva tituly z univerzity v kapse, ovšem s konkrétní praxí se potkává až v prvním zaměstnání. Vedle nízké produktivity to vede především k vysoké chybovosti absolventů, z nichž většina u nás začíná v technických profesích. Právě tady jsou chyby velmi drahé a rozdíl mezi dobrou a špatnou firmou je dnes jen v množství nevynucených chyb.

Je těžké učit dospělého člověka, kterému je třeba už pětadvacet, jak se má postavit k práci.

Položili jsme si otázku, proč naši mladí kolegové tolik chybují. A takto jsme si odpověděli:

• Klesl tlak na nechybovost v procesu vzdělávání. Snížily se nároky na studenty a chyby jsou jim odpouštěny. Nenesou za ně přímou odpovědnost. Tak klesá intenzita snahy vyhnout se chybě.
• Na oko to vypadá, že chyby se dnes lehce napravují, a že si je tudíž můžeme dovolit. Že vše rychle spravíme přes mobilní telefon a e-mail. Není třeba důkladná příprava na jednání či projekt, protože vše dokážeme s určitou mírou „okecání“ rychle dodatečně doplnit.
• Odborné vědomosti nemají absolventi škol v hlavě. Spoléhají na web, což je v pořádku. Ale oni ani neumějí informace vyhledat, natož pak třídit, a k tomu jim ještě v mnoha případech chybí špičková jazyková příprava a schopnost komunikovat v cizím jazyce na obchodní úrovni.
• Neodbornost absolventů není vyrovnána studijními obory, z nichž by mohli nastupovat do manažerských pozic jako předáci, mistři či na nižší manažerské pozice. Absolventi neumějí jednat z pozice šéfa.
• Většinu znalostí mají pouze zprostředkovaných. Minimum absolventů získá během studia praxi. Vyšším standardem se stala krátká brigáda o prázdninách. Nízké nároky učitelů je nenutí ověřit si teoretické znalosti v praxi a finanční zabezpečení z domova je většinou netlačí k tomu, aby si našli nějakou práci při škole. To kromě jiného vede později po nástupu do pracovního poměru k malé odolnosti vůči pracovnímu tempu.
• Jako by se ztrácela čest. Čest, která mi nedovolí udělat chybu, abych nevypadal hloupě před ostatními. Je to nejspíš tím, že po dobu studií není zásadní segmentace studentů úspěšných a neúspěšných. Všichni se nakonec nějak doberou k titulu. Nadaní se nemusí už víc snažit, a tím netáhnou ostatní. Naše univerzity nejsou výběrové. Výběr se nechává na firmách, a těm stoupají náklady a klesá konkurenceschopnost. V minulosti jsme to mohli vyvážit nižšími platy, ale to nyní končí. Platy jdou opět nahoru.

Jak ven ze začarovaného kruhu

Jak na to reagujeme v naší firmě? Nebereme absolventy, kteří nemají žádnou pracovní zkušenost z průběhu studia. Založili jsme vlastní LIKO-School, kde vedle jazyků, obchodních dovedností, manažerských schopností a nutných technických znalostí v našem oboru vyučujeme i manuální činnosti. Mladí se dostávají do výrobních a montážních týmů a zde pod vedením zkušených parťáků mohou získat schopnost postavit se k práci. Pokud získá absolvent dobré doporučení od vedoucího řemeslníka, pokračujeme v jeho dalším vzdělávání. V opačném případě musí odejít. I tak je to však pro něj mnohdy zkušenost k nezaplacení.

Vážíme si toho, že jsme toto bolestivé téma mohli diskutovat s naším prezidentem. Poděkovali jsme mu i za to, že si ke své návštěvě vybral moravskou rodinnou firmu, která rostla postupně a kde se nyní otěže předávají do rukou druhé generace. Shodli jsme se na tom, že rozvoji českého rodinného podnikání by slušel větší zájem ze strany vrcholových politiků. České rodinné firmy jsou totiž svázány se zemí a regionem a rodinný byznys je všude ve světě tím největším zaměstnavatelem v privátní sféře. Myslím si, že po období vysokých pobídek lákajících zahraniční investory přišel čas propagace a podpory českých rodinných firem a udržení českého rodinného stříbra v rukou nastupující generace vlastníků.