Kdo nedigitalizuje, jako by nebyl

Minule jsem vám v úvodníku slíbila silvestrovské lechtivé téma, jak se sluší na poslední vydání v roce. Ale mé plány nakonec přebil nedávný robotický zážitek.

Náš redakční tým se účastní jedné prestižní konference. Stovka odborníků z nejrůznějších sfér, podnikatelů i studentů tu debatuje o tom, jak bude vypadat příští svět. Co všechno se změní, zefektivní, zautomatizuje, zrobotizuje. Že přicházející digitalizace je nutná a kdo nedigitalizuje, jako by nebyl. Jeden z věhlasných ekonomů dokonce přihodí názor, že člověk v budoucnosti ztratí své místo na vrcholu potravního řetězce. A že se na to máme připravit.

Téma je víc než vážné, a tak o přestávkách přijde vhod malé občerstvení. Místní personál se stará, aby nám nic nechybělo, a pak je tu ještě několik rozptýlení. Například robot, který vaří kávu. Ten musíme vidět.

Jdeme za tím zázrakem techniky do přilehlé kavárny a pozorně si ho prohlížíme. Docela mohutná robotická ruka má před sebou pultík, kapsle na kávu a klasický malý kávovar. Podle jednoduchého obrázku (na výběr je jich několik), který jí ukážete, vám „uvaří“ kávu podle chuti. Tedy uvaří… Robotickou rukou vezme na první pohled zdlouhavě a složitě tu kterou kávovou kapsli ze stojanu, vsune ji do kávovaru – a pak už to znáte. Jen kafe nedostanete od usměvavé servírky, ale podle třetího tisíciletí prostřednictvím compu.

Do kavárny vcházejí dvě dívky oblečené v uniformách servírek. Poznáváme tváře, které v prostorách blízkých těm konferenčním dbají na to, aby bylo jídla a pití pro všechny dost. V očích mají rozpaky a zvědavost. Zjevně se jdou podívat na to, co jim v budoucnu sebere práci. Postaví se bezradně před robota a neví si rady, co dál. Jeho zkušený lidský doprovod jim ochotně vysvětlí, jak to tady chodí. Vezme kartu a ukáže ji robotovi. Robot vysune ruku – a… Nic. Zasekne se. Jako by nechtěl obsloužit „konkurenci“. Musí se resetovat a znovu nastartovat. To celé trvá nemalou chvíli.

Co si tenkrát myslely sličné servírky, nevím. My jsme se však uklidnili. Nic totiž není tak horké, znáte to. A nakonec bychom to měli být my, kdo může zmáčknout tlačítko reset nebo off. Věřím, že ze světa nezmizí volba objednat si kávu u usměvavé servírky nebo číšníka-sympaťáka a bude asi dost těch, kteří jí dají přednost. A když už jsou tu ty Vánoce, nedovedu si představit pod stromečkem robotické objetí. Nebo vy ano?

Za celou redakci TECH EDU vám přeji kouzelné Vánoce plné lidského tepla.

Jana Jenšíková, šéfredaktorka

P. S. Roboti celého světa, omlouvám se vám. Vím, že nám přinášíte spoustu dobrého, a vím, že se bez vás v budoucnu náš život prostě neobejde. Jen nám nechte, co naše jest: tedy radost, lásku, vědomí, svědomí. Prostě duši.