Kybernetická bezpečnost není jen o technologii a jednotlivých prvcích

Víte, že se základy ICT a kybernetické bezpečnosti dají učit i bez počítače a připojení k internetu? O tom, jak to udělat, co je k tomu potřeba a kde s tím mohou zájemcům poradit a pomoci, jsem si povídala s dvěma vysokoškolskými učiteli: Borisem Šimákem a Jaroslavem Burčíkem z evropského Centra ITU pro kybernetickou bezpečnost na katedře telekomunikační techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT a propagátory moderních metod výuky informačních technologií.

Co se skrývá v kufříku, do něhož nakukuji?

BŠ: Elektronická stavebnice, která obsahuje procesor, server, síťový prvek a router umožňující komunikaci, do níž nahrajeme potřebný software. Je to vlastně jednočipový počítač (embedded system) určený pro předem definované činnosti. Když k němu připojíme klávesnici, myš a monitor nebo televizní obrazovku, vznikne jednoduchá, otevřená platforma, na níž se mohou studenti učit základům informatiky, a to bez připojení k internetu. Naším cílem bylo vytvořit jednoduchý, levný a mobilní model pro výuku základů ICT.

Co se na něm dá učit?

JB: Třeba jak zřídit síť, nakonfigurovat ji, využívat nástroje ke zkoumání protokolů a datových toků apod.

Inspirace praxí

Co vás přivedlo k myšlence vyvinout a vytvořit výukový demonstrátor?

BŠ: Naše zkušenosti ze spolupráce se středními školami. V současné době na školách v hodinách informatiky převažuje prosté ovládání počítačů a programů na úkor skutečné informatiky, tzn. programování a ovládání robotů. Ale ekonomika i společnost potřebuje, aby lidé informační a komunikační technologie nejen využívali, ale také jim rozuměli. Demonstrátor je vlastně jedním z praktických výsledků našeho dlouhodobého zájmu o zvýšení povědomí o kybernetické bezpečnosti a informačních a komunikačních systémech zejména mezi mladou generací.

Kde jste na něj získali finanční prostředky?

BŠ: Z operačního programu Praha – pól růstu ČR. Náš projekt zahrnuje nejen výukový demonstrátor, ale i studijní materiály, webový portál a další edukativní nástroje pro výuku informatiky na všech úrovních škol, zejména pak ve vyšších ročnících základních škol a na všech typech škol středních. Technická úroveň je škálovatelná podle studijního zaměření: na průmyslových školách se zaměřením na IT se jde víc do hloubky, na gymnáziích se lze víc soustředit na kybernetickou bezpečnost.

V čem váš projekt pomůže učitelům?

BŠ: V podobě demonstrátoru dostávají do ruky nástroj, který jim za pomoci moderních pedagogických postupů, na nichž jsme průběžně pracovali se spoluřešitelem, Masarykovým ústavem vyšších studií ČVUT, umožní vysvětlovat komplexní a složitá témata srozumitelně a jednoduše. Další výhodou je, že se pedagogové nemusí učit ovládat produkty různých výrobců, ale pracují se stále stejným a školám finančně dostupným hardwarem.

Oba léta vyučujete na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Jak motivujete studenty, aby se víc zajímali o elektroniku jako obor?

JB: V současné době se na trhu volného času mladým lidem nabízí mnoho aktivit, a proto stále přemýšlíme, čím je přilákat k elektronice. Proto mimo jiné celoročně pořádáme takzvaný Embedded Technology Club ETC neboli „Bastl kroužek“, což je kurz základů moderního vývoje a programování elektroniky pro studenty středních škol a zájemce z ČVUT. Je koncipován tak, aby se ho mohli účastnit zájemci i z řad středoškoláků se znalostmi základů fyziky, ale bez zkušeností s elektronikou a programováním, kteří se prostě chtějí něco nového naučit a vyzkoušet si to alespoň v laboratorní praxi. Pro nejšikovnější účastníky pořádá centrum spolu s partnery Kybernetické soutěže ve znalostech a dovednostech v oblasti kybernetické bezpečnosti a informačních a komunikačních systémů. Vítězové národního kola postupují do mezinárodní Evropské kybernetické soutěže.

Jde o aktivity školy a centra nebo kooperujete také s firmami?

JB: S některými firmami spolupracujeme velmi úzce. Například právě „Bastl kroužek“ sponzoruje společnost 2N Telekomunikace. Na základě zkušeností s absolventy elektrotechnických škol si totiž uvědomila, že na pracovním trhu chybí studenti, kteří umí nejen programovat, ale nebojí se ani technologické práce s hardwarem. Takové komplexní dovednosti si totiž ze studií do praxe nepřinášejí.

Kybernetická bezpečnost se prolíná prakticky všemi lidskými obory.

Adoptuj si svého učitele

Je podle vás moderní technické vybavení škol cesta, jak přilákat mladou generaci k technickým oborům?

BŠ: Moderní technické vybavení škol je důležité, ale samo o sobě nestačí. Dalším problémem je nedostatek kvalitních učitelů. Vedení středních odborných škol, s nimiž spolupracujeme, trápí třeba snahy některých firem přetáhnout jim jejich schopnější pedagogy v ICT na plný, případně aspoň částečný úvazek.

Nemůžeme mít učitelům přece za zlé, že odcházejí tam, kde budou lépe ohodnoceni? Vy byste neměli recept, jak je na školách udržet?

JB: Šlo by to třeba určitou formou sponzoringu. Podniky by mohly vybrané pedagogy s nízkými platy podpořit finančně a spolupracovat s nimi na koncipování odborné části učebních plánů s přihlédnutím k vlastním podnikatelským potřebám.

Nemáme ještě dost vyvinuté instinkty pro digitální svět

Ve svých vzdělávacích a osvětových aktivitách se zaměřujete především na kybernetickou bezpečnost. Proč právě na ni?

JB: Protože se prolíná prakticky všemi lidskými obory. V současnosti se o kyberbezpečnosti bavíme nejčastěji na úrovni aplikací, ale v odborné telekomunikační terminologii jde jen o nejvyšší, sedmou vrstvu bezpečnostního modelu. Přitom často zapomínáme, že základní je fyzická bezpečnost zařízení. Nelze se spoléhat jen na antivirové programy a hesla, aniž bychom udělali dost pro zabezpečení přístroje proti zcizení. Zloději pak nebudou potřebovat žádná hesla, stačí jim vyjmout harddisk a data zneužít. Bezpečnost se musí promýšlet komplexně, jako soubor všech principů. Když zabezpečujete dům, taky nestačí jen nainstalovat drahý zámek a bytelné dveře. Musíte děti přimět zamykat a podobně.

BŠ: Zvláštní pozornost vyžaduje třeba elektronické bankovnictví. Klient musí dbát na zabezpečení celého připojení. Metod, jichž hackeři využívají k podvodnému jednání, existuje spousta. Třeba pošlou do vašeho počítače program, pomocí něhož sledují, jaké mačkáte klávesnice, a následně mohou převzít vaši roli. Nebo využívají speciálních aplikací, které umožňují prohledávat nezabezpečené počítače, a v automatickém režimu pak získávají informace o vás, vašich účtech a vašem soukromí. Neméně nebezpečné jsou podvodné stránky. A snadno zneužitelným nástrojem jsou i sociální sítě. Jejich provozovatelé sbírají o uživatelích informace, automaticky je třídí, a vytvářejí tak aktérům profily na síti.

České firmy dlouhodobě zápolí s nedostatkem kvalifikovaných technických pracovníků, lákají studenty stipendii a nabídkami práce. Jak se zaměstnávání studentů během studia promítá do jejich celkové profesní přípravy?

BŠ: U studentů vyšších ročníků považuji praxi ve firmách v rozumné míře za přínosnou, ale není dobré, když začnou pracovat hned po prvním semestru. Někdy dokonce dělají jen nekvalifikovanou práci, která jim odborně nic nepřináší. Věnují se tak méně studiu a efektivita výuky se snižuje. Firmy si pak stěžují, že k nim přicházejí studenti nedostatečně připraveni.

Text: Věra Vortelová

Foto: Shutterstock a archiv ČVUT