Jako kluka mě fascinovalo, že mne počítač poslouchá

Říká o sobě, že je programátor a obchodník samouk. Před devatenácti lety založil softwarovou společnost, která dnes působí na trzích všech kontinentů kromě Antarktidy a dosahuje miliardového obratu. O profesních začátcích a současných aktivitách firmy v oblasti 3D tisku pro školy jsme si na letošním festivalu vzdělávacích a technologických hraček Maker Faire Prague povídali se zakladatelem a majitelem společnosti Y Soft, devětatřicetiletým Václavem Muchnou.

Byl jste dítětem Štěstěny, které na co sáhne, to mu jde a rodičům dělá jen samou radost?

Vůbec ne. Se mnou byly od dětství problémy, zejména v chování. Odmítal jsem respektovat autority a na druhém stupni se přidaly i studijní neúspěchy. Ale když mě rodiče pustili k počítači, tak mě to chytlo. V roce jednadevadesát mi nechali na experimenty Didaktik Gama (patřil do řady počítačů Didaktik kompatibilních s počítačem Sinclair ZX Spectrum od výrobního družstva Didaktik Skalica, který se v Československu vyráběl na přelomu 80. a 90. let, pozn. red.). Táta mi ukázal prvních pár příkazů, vysvětlil úplné základy a já se nestačil divit, že do počítače něco zadám a ten mě, malého kluka, poslechne. Dodnes si pamatuji, jak mě tenhle fakt ovlivnil. Úplně první, triviální program, domeček, jsem vytvořil asi ve třetí třídě.

A dál?

V dalších letech jsem se učil sám z knih, příruček a manuálů, které jsme si s kamarády přeložili z angličtiny. Na střední jsem chodil do SPŠE v Praze v Ječné ulici, která se zvenčí jevila mému zaměření nejblíž. Jenomže programování se tam tenkrát učilo jen jednu hodinu týdně a navíc jsme se spolužáky, které softwarová problematika také zajímala, toho věděli víc než vyučující. Muselo nás to strašně bavit, protože prakticky žádné studijní materiály u nás ještě nebyly. Od osmnácti jsem si přivydělával na živnosťák programováním.

Vzorný žák jste tedy nebyl?

Jen v oblasti, která mě zajímala. Před maturitou jsem se vzepjal a nějak odmaturoval. Dověděl jsem se, že na Masarykově univerzitě otevřeli novou fakultu, zatímco na ČVUT byla jen katedra, tak jsem šel do Brna. Studia jsem ale nedokončil a pustil se naplno do podnikání.

Kvůli počítačům jsem chodil za školu

Co na to rodiče?

Když viděli, že mám na škole zaječí úmysly, přestali mi dávat kapesné. Ve třeťáku mě a kolegu ze školy vyhodili. Nezbylo než žít velmi skromně a živit se jen za své. Spali jsme v kanceláři ve spacákách, všude chodili pěšky nebo jezdili na kole. Poskytovali jsme softwarové služby na zakázku a souběžně pracovali na několika různých projektech, z nichž ani jeden nebyl nakonec úspěšný. Během pěti let kolegové postupně odpadávali, až mi zůstal jediný, který mé vizi věřil a s nímž spoluvlastním Y Soft. Asi v roce 2003 svitlo na lepší časy.

Tak moc jste chtěl uspět?

Chtěl. Zkuste si představit, že se po všech těch peripetiích vrátíte k rodičům se schlíplýma ušima se slovy: Tak jste měli pravdu.

Pohybujete se v ICT dlouho a na různých pozicích. Řada Čechů pracuje v této oblasti v nadnárodních firmách, někteří i v Silicon Valley. Jak si podle vašeho názoru stojí tento obor v ČR?

Obecně zůstává naše republika hlavně továrnou nabízející levnou pracovní sílu. Zdejší softwaroví pracovníci převážně vymýšlejí aplikační algoritmy na cizí zadání. Nevznikají tady klíčové technologie, a zejména se tu neurčuje směr, kterým se budou produkty ubírat. I když připouštím, že se situace velmi pomalu mění.

Naši spolupráci se školami chápeme spíš jako evangelizaci než prodej našich produktů.

Jak vás tedy napadlo, že budete budovat globální firmu s produkty, které mají vysokou přidanou hodnotu?

Hodně jsem se naučil za svého pobytu ve Spojených státech. Tam nastal tvrdý střet s realitou a zároveň jsem se inspiroval, jak stavět byznys. Klienti se tam neptají po kvalitě, ta je samozřejmostí, ale zajímají se, v čem se odlišujete, co děláte jinak a proč by je to mělo zajímat. Pokud neumíte jasně odpovědět, nemáte šanci na americkém trhu uspět. Dalším důležitým faktorem je ujasnit si, co jsou klíčové kompetence vaší firmy. Například tou naší je komplexní know-how pro řízení 2D a 3D tisku, včetně elektronické úhrady.

3D evangelizace

Tady na festivalu prezentujete především zařízení be3D eDee určené pro vzdělávací instituce, ale se školami spolupracujete na bázi dodavatelů a správců zařízení již delší dobu. Jak byste zhodnotil dosavadní zkušenosti?

Naši spolupráci se školami chápeme spíš jako evangelizaci než prodej našich produktů.

Jak to myslíte? Řada českých základních, středních a vysokých škol přece již provozuje 3D tiskárny a zařadila 3D tisk do výuky.

Jenomže když si je obstarávají, málokdy myslí na to, že jejich provoz je nákladnější než pořizovací cena. Snažíme se jim proto vysvětlit, jakým způsobem 3D tisk využívat, jak ho zakomponovat do výuky, aby byla kreativnější, a jakým způsobem profinancovat provoz těchto zařízení, aby byl pro školy ekonomicky únosný. Jako globální společnost jsme zavedli pilotní projekt v Austrálii, Norsku a Česku, na němž si testujeme možnosti dalšího vývoje v této oblasti.

Co vám ukázal?

V Austrálii a Norsku jsou k našim doporučením vstřícnější a přijímají je flexibilněji. U protinožců možná přístup ovlivňují naše prodejní úspěchy na tamějším trhu, na Norsku je patrné výborné finanční zázemí školského sektoru a u nás hlavně vysvětlujeme a postupujeme krok po kroku.

Na školách nám vyrůstají budoucí pracovníci

Vzhledem ke svým omezeným finančním možnostem asi nepatří vzdělávací instituce mezi vaše nejbonitnější zákazníky. Proč se jim tolik věnujete?

Obchodní strategii nelze zúžit jen na aktuální prodeje. Jsme mezinárodní firma založená a sídlící v České republice. Management tvoří asi ze 45 % Češi a z 55 % cizinci a naším pracovním jazykem je angličtina. V oblasti distribuce a prodeje samozřejmě převažují zahraniční pracovníci, ve stodvacetičlenném programátorském týmu je kromě Čechů a Slováků významný počet odborníků z různých koutů světa – ze západní a jižní Evropy, Ukrajiny, Venezuely a dalších zemí.

Cílem naší společnosti je budovat si jak zákaznickou klientelu ve školském sektoru, tak pomoci školám efektivně zapojit 3D tisk do výukových plánů. Vyvíjíme modifikace platformy Y Soft SafeQ, která již úspěšně pomáhá podnikatelským subjektům řídit, optimalizovat, zabezpečit a účtovat tisk, také pro vzdělávací instituce.

Váš hlavní produkt, univerzální software pro všechny typy tiskáren, se ale týká 2D tisku. Je jeho aplikace na 3D tisk jednoduchá?

Zpočátku jsme si mysleli, že nebude problém software pro 2D tisk napasovat na 3D tisk. Brzy se ale ukázalo, že to není tak snadné, a sehnat partnera mezi výrobci 3D tiskáren, do jehož zařízení bychom se mohli integrovat, se nám nepodařilo. Tak jsme si pomohli sami. Koupili jsme malého českého producenta 3D tiskáren a upravili je v souladu s naším vývojem centrálně řízeného tisku. Zařízení pro školy musí splňovat řadu faktorů. Zejména odpovídat přísným bezpečnostním předpisům a splňovat řadu dalších podmínek a potřeb specifických pro vzdělávací instituce.

Co třeba?

Musí být například vyrobeno v uzavřeném designu s možností uzamykání, aby předmět, který si student tiskne někdy i několik hodin, někdo nevzal. Displej se musí umět s uživatelem perfektně integrovat. Když zadavatel pošle na tiskárnu několik úloh najednou, lze z nich vybrat jen některou nebo zvolené zadání opakovat. Učitel si může udělat přípravu na vyučování nebo nasdílet, co chce, aby si na vyučování vytiskla celá třída.

Zvláštní kapitolou je schopnost softwaru sledovat náklady pro soukromou a studijní potřebu a správně je zaúčtovat. Provozní náklady na 3D tisk nejsou zrovna malé a škola může díky našemu řešení platit z poplatků za privátní služby náklady pro školu.

Kdo má ve školách na starosti správu vašich 3D tiskáren?

Jsou dvě varianty. Buď je provozujeme a spravujeme my prostřednictvím naší partnerské sítě, nebo si školy naši technologii koupí či pronajmou a spravují si je samy. Není to složité.

Ať nás klidně kopírují

Nemáte obavy, že vaši technologii někdo okopíruje a začne vám na trhu konkurovat?

Ale to se nám stalo mockrát. Pak musíme přijít s další inovací. To je motor pokroku. Baví mě vymýšlet pořád něco nového. Navíc má Y Soft výhodu prvního hráče v oboru a stále si drží náskok. Úspěch firmy není jen o dobrém produktu, ale také o prodeji, kvalitních službách zákazníkům, servisu, celkovém přístupu ke klientům, motivaci týmu a řadě dalších měkkých dovedností.

Od školního roku 2019–2020 se na 53 základních školách rozjíždí pilotní testování předmětu technika, který spojuje manuální dovednosti s digitálními technologiemi. Může to podle vás zkvalitnit přípravu studentů na století 4.0?

Všiml jsem si toho a vítám takové aktivity, ale s komentářem si počkám až na to, jak se projekt osvědčí. Z vlastní zkušenosti vím, že manuální dovednosti a schopnosti technického myšlení se člověk naučí nejlépe v rodině. Pro mě byli cennými mentory děda a táta.

Text: Věra Vortelová

Foto: archiv Y Softu