Naučíme se znovu opravovat?

Nepatří v rodině k manuálně nejšikovnějším, ale něco mu v genech zřejmě zůstalo. „Když se mi rozbil displej na mobilu za šest set korun a v servisu po mně chtěli za opravu půl druhého tisíce, koupil jsem si komponent, na internetu jsem si vyhledal video s návodem jak na to a telefon jsem si během půl hodiny opravil sám,“ vzpomíná na zlomový okamžik iniciátor komunitního projektu Opravárna a člen jeho týmu Jan Charvát, v civilu absolvent oboru mezinárodní vztahy.

S myšlenkou založit v Česku obdobu Repair Café se svěřil kamarádům, kteří si ji vzali za svou, a do týdne již byly na stole základní parametry projektu. Loni na podzim se pak rozjel start-upový projekt na opravy zánovních výrobků. „Máme dobře sestavený tým, protože ho tvoří programátor, marketingový manažer, člověk, který umí zpracovávat žádosti o granty, i bývalý novinář, ale hlavně samí nadšenci. Každý pokrývá tu část projektu, na níž má vzdělání i zkušenosti, takže jsme se rozjeli relativně rychle. Přesto nám příprava trvala asi půl roku,“ vysvětluje Jan Charvát, co předcházelo první veřejné prezentaci OpraKavárny (pozn.: součást projektu Opravárna) loni v listopadu v Praze.

Jak pomoct sami sobě i druhým

Opravárna je síť registrovaných asi dvou tisíc prověřených opravářů ve více než 70 kategoriích, které si opraváři nastavili sami podle své odbornosti. V současné době ji využívá přes šest tisíc lidí.

Největší personální zázemí se nachází v Praze, kde je zatím u zákazníků o tyto služby největší zájem. Projekt však pokrývá celou republiku. Větší část opravářské komunity tvoří profesionálové, kteří by si rádi přivydělali, ale nechybí mezi nimi ani tradiční kutilové.

„Postupně se kontaktujeme i s šikovnými lidmi z okruhu zdravotně postižených osob, které zaujala naše nabídka zprostředkovaná Národní radou tělesně postižených. Vytvořit pracovní příležitosti pro obtížně zaměstnatelné spoluobčany třeba kvůli vyššímu věku a pro tělesně handicapované řemeslníky byla vlastně naše výchozí idea, daná již charakterem projektu. V souvislosti s tím nyní řešíme spolu s pracovníky úřadů práce otázky, jak nastavit v souladu s legislativou podmínky pro lidi, kteří jsou delší dobu bez práce a neradi by přišli o kvalifikaci, zdravotně postižené i hobby opraváře. V některých institucích jsme se setkali s velkým pochopením, nejdál jsme se dostali na Praze 5. S vedením městské části jednáme o zapůjčení prostoru pro OpraKavárnu a s úřadem práce o umístění zájemců z řad nezaměstnaných v rámci projektu jejich opětovného začleňování do pracovního procesu,“ vysvětluje Jan Charvát.

Jsou Češi ochotni léčit se z nákupní horečky?

V absolutních číslech se to ještě neprojevuje, ale trend už je u některých věkových, vzdělanostních a sociálních skupin patrný. Výrobcům v současném světě nadvýroby totiž dává stále větší práci přesvědčit potenciální zákazníky, že potřebují něco, co ve skutečnosti vůbec nepotřebují. Pohybujeme se v kruhu neustálé spotřeby, o kterou vlastně nikdo nestál, ale neumíme z něj vystoupit.

„Na naši první OpraKavárnu s pěti opraváři, která se konala loni v listopadu v Praze, dorazilo asi 200 lidí, starších i mladších ročníků, s rozbitými výrobky. Pili kávu, povídali si s řemeslníky a čekali, až bude oprava hotová. Když odcházeli, zajímalo je, kdy akci zopakujeme. Lidé začínají víc vnímat potřebu chránit životní prostředí a neprodukovat zbytečně mnoho odpadu. Nejvíc pobláznění po technologických novinkách jsou mladí lidé do dvaceti let, což je přirozené, ale mezi pětadvaceti a třiceti znám řadu těch, kteří chápou spotřebu rozumně a vynakládají peníze účelně. Pak je tu další skupina lidí, kteří mají na své věci silnou citovou vazbu a je jim líto je vyhodit,“ říká manažer.

U starších věcí je výhodou, že se snadněji opravují, protože se dříve vyráběly tak, aby něco vydržely. V posledních letech však poruchovost výrobků nápadně stoupá a nezřídka se pokazí krátce poté, co vyprší záruční doba. Častá náhoda?

Černá můra – Evropa jako smetiště

V současné době spotřebuje každý občan Evropské unie asi šestnáct tun surovin ročně, z nich šest tun se vyhodí. Doba levných a prakticky neomezených zdrojů je však tatam. Stále větší náklady vyžaduje likvidace odpadů a udržování nezávadného životního prostředí.

Tým Opravárny proto spolupracuje se systémem kolektivního sběru odpadu, který se zabývá recyklací starých elektrovýrobků. „Nahrává nám sílící legislativní tlak v rámci EU nejen na recyklaci, ale i prevenci vzniku odpadů. Také Česká republika zpracovala nový plán odpadového hospodářství, včetně problematiky prevence vzniku odpadů. V operačních plánech na léta 2014 až 2020 je již zaimplementována část týkající se prevence vzniku odpadů. Letos půjde již žádat o dotace nejen na recyklace, což je o úroveň níž, ale i na prevenci. Pokud budeme splňovat podmínky, požádáme o evropské peníze. Zatím nás projekt sám o sobě neuživí, děláme to ve volném čase. Nízké příspěvky zákazníků pokrývají jen provozní náklady, ale zavázali jsme se, že si zatím nebudeme vyplácet žádné odměny. Chceme se držet zásady odpovědného podnikání a reinvestovat veškerý zisk do firmy,“ říká Jan Charvát.

Základem Opravárny je komunitní web, na němž lze od začátku letošního roku zadávat zakázky. „Zhruba každý měsíc pořádáme také prezentační akce, ale ty jsou pro nás zatím příliš nákladné. Proto na srpen připravujeme otevření stálé OpraKavárny v Praze poblíž stanice metra Anděl. Bude to kavárna a zároveň dílna, návštěvníci si mohou za symbolický obnos půjčit nářadí a zkusit si výrobek opravit sami. Pokud se jim to nezdaří, přijme jejich zakázku náš pracovník a zadá ji přes internet příslušnému opraváři z naší databáze. V rámci programu návratu do zaměstnání v ní bude působit člověk evidovaný na úřadu práce, který by nám půl roku přispíval na jeho plat. Až se zaučí, budeme ho zaměstnávat my,“ říká Jan Charvát.

Návrat ke zdravému rozumu

V západní Evropě již řada podobných center, jako je OpraKavárna, působí delší dobu. Anglický IFixit funguje na dobrovolných příspěvcích a principu „udělej si sám“. Zájemci si pod vedením opravářů sami spravují věci se zapůjčeným nářadím. „U nás se tento přístup moc neosvědčil. Během jednoho setkání jsme vybrali jen pětadvacet korun. Proto jsme od čistě neziskové báze ustoupili. Nyní působíme primárně jako internetová platforma a obchodní model založený na tom, že od opravářů vybíráme patnáctiprocentní provizi za zprostředkování práce. Když jsme mluvili se zakladatelkou prvního Repair Café, které vzniklo v Nizozemsku, přiznala, že ani jim dobrovolné příspěvky nestačí. Oproti nám však mají výhodu, že je podporují města a jejich části,“ dodává duchovní otec Opravárny.

Zájemci z řad řemeslníků i zákazníků se mohou registrovat na WWW.OPRAVARNA.CZ.