Letní putování do chemického ráje

„Občas mi nadřízení vytýkají, že se příliš rozptyluji vedlejšími aktivitami a že věda potřebuje plné nasazení. Možná je na tom něco pravdy. V chemii jsem se našel asi v patnácti, ale během vysokoškolského a doktorandského studia jsem si uvědomil, že mě vedle vědeckého výzkumu neméně baví výuka a popularizace vědy,“ přiznává chemik Jan Havlík. Sedíme na lavičce uprostřed areálu letního tábora pro mladé chemiky a biology v Běstvině v podhůří Železných hor a třicetiletý odborník je toho času jeho hlavní vedoucí.

Běstvina a Běstvinka

Myšlenka pořádat tábor Běstvina pro talentované studenty v oborech chemie a přírodních věd se zhmotnila asi před třiceti lety v české vědecké komunitě. Exaktní obory vždy byly mezi dětmi a mladými lidmi kvůli své náročnosti méně oblíbené, a proto je důležité podchytit každý talent co nejdříve. Od roku 2014 pak pedagogové a studenti z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a z pražské České zemědělské univerzity organizují v duchu tradice Běstviny (soustředění pro středoškolské studenty, účastníky Chemické a Biologické olympiády) ještě pravidelné čtrnáctidenní soustředění pro mladší nadané chemiky a biology ze základních škol a víceletých gymnázií. „Běstvinek“ se účastní méně chemiků a více biologů (40 ku 80), zatímco na Běstvinách je to přibližně 80 chemiků ku 40 biologům.

„Lektory a oddílové vedoucí pro Běstvinku jsme lovili převážně mezi námi, bývalými ,chovanci‘ Běstviny, kteří již znají tábor z vlastní zkušenosti, a program jsme nastavili tak, aby se jen nepřednášelo a nelaborovalo, ale také sportovalo, bavilo se a odpočívalo. Sázka na absolventy minulých soustředění se osvědčila, i když někteří měli zpočátku obavy, zda dokáží odbornou tematiku srozumitelně vysvětlit a zaujmout podstatně mladší publikum, než na které jsou běžně zvyklí.

Nakonec to bez ztráty květinky zvládli jak osmáci a deváťáci, tak jejich akademické vzory, které sem přijíždějí ve svém volném čase a mnozí s nostalgií bývalých účastníků. Pro děti je důležité, že se dostanou do stejně zájmově naladěného, nadšeného kolektivu a drobné nedostatky v didaktických metodách přednášejících přehlížejí,“ říká Jan Havlík a poznamenává, že se děti, když je problematika baví a je prezentována s entuziasmem, dokáží soustředit i na devadesátiminutovou přednášku, které jsou tady obvyklé. Například náročné výklady geochemika Vojtěcha Ettlera z PřF UK, vystoupení bývalé předsedkyně AV ČR, fyzioložky Heleny Illnerové, fyzikálního chemika a čerstvého laureáta ceny Neuron Petra Slavíčka či překladatele Jana Kantůrka a dalších osobností sledovaly velmi pozorně a na závěr měly spoustu zaujatých dotazů.

Už s tou chemií neotravuj

České školství se dlouhodobě přednostně věnuje dětem s poruchami učení a ty nadprůměrně nadané byly dlouho upozaďovány. V rozhovoru Závěrečnou zkouškou je život sám aneb Jak vychovat komplexní osobnost (AGE 2/2014) hovořila ředitelka ZŠ na náměstí Curieových v Praze Tereza Martínková o úskalích vzdělávání a sociálního začleňování mimořádně nadaných žáků do kolektivu.

„Na základě vlastních zkušeností mohu potvrdit, že nadaní žáci mají zvýšené potřeby v kognitivní oblasti, ale často nebývají konformní, sociálně zdatní a obratní v mezilidských vztazích. Mívají problémy se sociálním začleňováním, protože jim vrstevníci nerozumí a ani učitelé si s nimi někdy nevědí rady. Tady jsou pak jako v Jiříkově vidění, protože naši lektoři je chápou, vědí toho víc než oni, mohou jim pomáhat a inspirují je. Všechny okolo chemie baví taky, takže se povzbuzují a obohacují navzájem a nikdo jim neříká: ‚S chemií už neotravuj.‘ Když jsme pořádali soutěž na konstrukci rakety, vytvořili hloučky po třech, vymýšleli, jak budou vyrábět vodík, lihové páry, jak k sobě budou lepit rakety a vyrábět padáky, aby jejich let trval co nejdéle,“ chválí schopnosti týmové práce mladých chemiků hlavní vedoucí.

Za dva týdny si na Běstvince děti vytvoří síť odborných i mezilidských kontaktů a během následujícího roku se rozvíjejí samostudiem a prostřednictvím návazných aktivit. „Talentované jsou všechny, takže stačí, když ty, u nichž převáží zájem o chemii, ještě povzbudíme. V současné době se pro komunitu mladých chemických nadšenců, která v rámci republiky čítá tak tři sta, čtyři sta nadaných jedinců, dělá poměrně dost. Kromě oborových olympiád je to například Otevřená věda, Středoškolská odborná činnost a z řad samotných studentů především KSICHT, korespondenční seminář inspirovaný chemickou tematikou,“ vysvětluje Jan Havlík. A pokud je na Běstvince samotná chemie nechytne, je to aspoň příležitost vybrat si jiný obor, pro který jsou disponováni.

Velkou chybou je tlumit u dětí jejich přirozenou zvídavost a schopnost týmové práce.

Výstup z akademické bubliny

„Pobyt tady v Běstvině je přínosem i pro mě a pro kolegy. V akademickém světě žijete svým způsobem jako v nějaké bublině. Když tu pak potkáte třeba třináctiletého kluka, který umí tři světové jazyky, chemii, perfektně hraje na klavír, k tomu řeší ještě Biologickou olympiádu, chytne a přesně určí nějakého brouka… cítíte před tím talentem pokoru. Budoucí pedagogy tohle prostředí podněcuje k tomu, aby se zamysleli a vyrovnali se s tím, že někteří studenti mohou být chytřejší a šikovnější než oni a jediné, co je oproti nim zvýhodňuje, je pár let zkušeností navíc. Když děti zpočátku oproti nám něco neumí, není to tím, že jsou hloupé, jen narážejí na problémy, které lehce převyšují jejich aktuální schopnosti nebo o nich dosud nikdy neslyšely a potřebují se v nich za pomoci mentora zorientovat. Co jim říkáme, si pamatují a na příští přednášce už to ví. Jsou jako houba, která do sebe nasává poznatky a informace, za něž jsou vděční,“ vysvětluje Jan Havlík.

Velkou chybou je podle něj tlumit u dětí jejich přirozenou zvídavost a schopnost týmové práce. „U nás se od první třídy nejvíc sleduje, aby dítě s někým v hodinách nespolupracovalo. Ale v praxi to tak nefunguje. Když něco nevíte, zeptáte se kolegy nebo se podíváte na internet,“ dodává s úsměvem.